Kreativita. Co to je?

 Honza Martínek je spolutvůrcem InspireView. Kromě toho se živí jako videoproducent, kameraman a střihač ve svém projektu ART TECH. Zajímá se o podnikání, psychologii a jeho hobby je cyklistika.

Jste mimo? Tím líp!

Jedno je totiž jisté: pokud jste absolutně průměrný exemplář lidské rasy, nikdy nic kreativního nevymyslíte 🙂 K tomu, aby byl člověk kreativní, musí, alespoň dle nejnovějších výzkumů, nutně disponovat jistou dávkou odlišnosti. A v případě kreativity je důraz opravdu na slově odlišnost, ne třeba na vysokém IQ, vzdělání či původu bez poskvrny.

Lidí s vysokým IQ, dokonce i takových, které bychom označili za geniální, je mnoho, ale zajímavé je, že většina z těch, kteří to ve svém oboru dotáhli až na samotný vrchol, trpěla nějakou formou duševní poruchy. Skladatelé jako Brahms, Mozart, Händel nebo Wagner, malíři Rembrandt, van Gogh a Picasso, spisovatel Ernest Hemingway, filozofové Kant nebo Nietzsche, vědci jako Newton, Einstein či slavný matematik John Nash, podle kterého byl natočen oskarový snímek Čistá duše s Russellem Crowem v hlavní roli – ti všichni a mnoho dalších trpěli chorobami jako schizofrenie, bipolární porucha, Aspergerův syndrom nebo různými formami autismu. Co si ale počneme my všichni ostatní, rádoby „normální“ chudáci, co nutně potřebujeme kreativitu ke své práci?

Co vůbec je kreativita?

Wikipedie praví, že

Tvořivost neboli kreativita (z lat. creo = tvořím), či invence, je zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Ta se projevuje jako vynalézavost, jako vznik něčeho nového, originálního, popř. tvůrčím řešením problémů.

Určitě tedy nestačí být v práci pečlivý, poctivý, pracovitý… Kreativita je právě to, čím se naše konání odlišuje od šedi davu. Přičemž ona jinakost musí zároveň mít smysl, přínos. Nestačí vytvořit kakofonický shluk not bez ladu a skladu, naplácat na plátno barvy a tvary bez citu, myšlenky a kompozice, vyrobit přístroj, který nepřinese žádný užitek… Kreativita je nový pohled na problém. Není při tom podstatné, zda se jedná o umělecké dílo, vědecké bádání či praktický výrobek, princip je pokaždé stejný: spojení věcí, které doposud nikoho nenapadly. Tato spojení mohou nabývat dvou podob:

  • věci, které před námi leží jako na dlani, ale nikoho nenapadlo je spojit („že mě to dávno nenapadlo!“)
  • či naopak věci, které nám všem ostatním připadaly nespojitelné („jak ho to vůbec mohlo napadnout?“)

Zjednodušeně by se dalo říci, že kreativita vzniká originální kombinací poznatků, uložených v podvědomí. K tomu nezřídka dochází komunikací různých mozkových center, která si za normálních okolností informace mezi sebou nevyměňují. Proč tomu tak je? Pudy, instinkty, i to co jsme a jak vypadáme, jsou výsledkem milionů let vývoje. Díky tomu provádíme naprostou většinu činností zcela automaticky a podvědomě: tělo tak šetří energii a čas. A každou novou činnost se snažíme co nejrychleji zautomatizovat: nový jazyk, užívání nových technologií či softwaru, řízení vozidla… To na druhou stranu nedává příliš možností se problémem dlouhodobě a hlouběji zabývat a přijít tak na něco nového a originálního. Výhodu pak mají ti, kteří z takových stereotypů vybočují, např. lidé, kterým mozek funguje jinak. Např. u osob, kterým určitá část mozku nefunguje, dochází k přesměrování informačních toků na jiná centra ap., přičemž je lhostejné, jestli se jedná o odlišnosti vrozené či získané úrazem. A stejně tak jako před více než 100 lety zjistil Sigmund Freud mnoho o lidské psychice díky zkoumání neuróz, objevuje dnešní moderní věda mnoho o podstatě kreativity právě výzkumem lidí, nějakým způsobem odlišných.Co je to kreativita?

Jak být kreativní?

V angličtině to elegantně vystihuje slogan „Thing ouside the box.“ Jde o to, uvědomit si omezení a stereotypy, kterým při běžném myšlení podléháme a snažit se jim vyhnout a prolomit je. Zahodit konvence, které jsou většině z nás již od narození vnucovány výchovou i společností a podívat se na věci z jiného, originálního úhlu pohledu. Naučit se opět jako malé děti, všímat si věcí, které už nevidíme a spojovat věci, které nám často přijdou nesmyslné. Samozřejmě že ne všechna pravidla jsou špatná, bez určitého řádu a systému by naše společnost nemohla fungovat. Pravidla a konvence, blokující naši kreativitu, však pro náš mozek fungují jako okovy.

Stejně tak jako každému sedí jiné šaty, neexistuje ani zde univerzální střih, který by padl všem. Každého ovlivňují jiné genetické předpoklady a svazují myšlenková schémata, konvence a bloky, dané jeho výchovou a prostředím, ve kterém vyrůstal. Sucharovi by nejspíš pomohlo se v myšlení trochu odvázat, totálnímu anarchistovi naopak kdyby se více soustředil na cíl. Špetka zdravého úsudku jsou, vedle silné vůle, také nezbytnými faktory k dosažení jakéhokoliv úspěchu.

how-to-be-creativeCo se konkrétních rad jak být kreativní týče, je jich plný internet. V závislosti na povaze a zaměření si jistě každý vybere to své. Nezapomeňte ale, že bez správné motivace kreativní asi nikdy nebudete. V práci, do které chodí člověk s odporem, se nové originální nápady budou rozvíjet jen velmi těžko. Nicméně i firemní prostředí zná a aplikuje nástroje na podporu kreativity, i když zatím většinou jen ve výjimečných situacích. Nejznámějším nástrojem je brainstorming, který, pro člověka neznalého firemního prostředí, neznamená nějakou anarchistickou debatu, při níž se její účastníci bez ladu a skladu překřikují, ale má svá přesná pravidla. Zájemce si podrobnosti jistě „vygooglí“. Příjemné pracovní prostředí i kolektiv budou na kreativitu určitě také působit příznivěji, než kdyby tomu bylo naopak.

K čemu celý ten humbuk?

Kreativita nám pomáhá řešit věci lépe, elegantněji a efektivněji. Nalézá nové způsoby řešení a objevuje nové cesty tam, kde tradiční metody selhávají. Kreativita není jen záležitostí umělců, ale doslova kohokoliv. Špičkový kuchař, matematik nebo třeba i státník by bez kreativity nebyl tam, kde je. Kreativita také znamená, že si poradíme i ve zdánlivě bezvýchodných situacích. Kapitán lodi uvízlé v ledových krách musel použít značnou dávku kreativity, když v situaci, kdy celá posádka dávno propadla beznaději, vysvobodil loď z mrazivého sevření. Ale i školní uklízečka, které dojde saponát a místo aby se na to vymluvila a šla domů, zajde do kuchyně a použije ocet, právě prokázala, že dokáže být kreativní. Mozek, resp. neuronové spoje, fungují v podstatě stejně jako sval. Ta spojení, která používáme, posilujeme, nepoužívaná ochabnou. Trénujte proto svou kreativitu! To může začít již při ranním čištění zubů, nebo nejpozději cestou do práce. Určitě se dá něco udělat efektivněji, rychleji, s menším vynaložením energie anebo bez stresu. Prolomte už tady stěny zažité „krabičky“ zvyků. Kreativita je ale také o inspiraci. Dívejte se kolem sebe a podělte se o své postřehy s ostatními.